Nedávno jste na našem webu mohli narazit na článek věnovaný našemu všemi známému panu Zdeňku Jurášovi, který působí v klubu již dlouhá léta a mohli jsme ho také zahlédnout v nedávném medailonku, který běžel na ČT sport v rámci MS mužů. Nenechte si ujít rozhovor s panem Jurášem a spoustu zajímavých odpovědí na otázky z jeho života či aktuální situace.
V nedávných dnech jste oslavil krásné kulaté narozeniny, jak dlouhou dobu v klubu DHK Zora působíte?
V klubu jsem od roku 1980,tedy 41 let.
Dlouhá léta jste dělal rozhodčího, jakou nejvyšší kategorii jste pískal?
Jako rozhodčí jsem působil 30 let. Pískal jsem druhou nejvyšší soutěž.
Nedávno jsme vás mohli vidět v akci na exhibičním utkání na venkovním hřišti DHK Zora Olomouc při oslavách 100. let klubu, jaké to bylo si zase zapískat?
Bylo to velmi příjemné pískat bez jakýchkoliv tlaků a eventuálních chyb, prostě jak říkáme pěkný „srandamač“.
Když porovnáte házenou před lety a dnes je to velký rozdíl? Pokud ano v čem hlavně?
Rozdíl je ve dvou věcech a to v rychlosti a v dynamice, která je v této době až neuvěřitelná proti minulosti. Druhá věc je v technice, která byla dříve pro většinu hráčů přirozená, ale dnes při té rychlosti technika s míčem ustupuje do pozadí. Upřednostnění má síla a rychlost.
V klubu se prostřídalo mnoho týmů, hráček, trenérů na jaké období nejraději vzpomínáte?
Každá ta doba přinesla radost, jak práce s mládeží, která je na vysoké úrovni několik desetiletí až po roky kdy jsme slavili největší úspěchy. Dále je nutné připomenout v dnešní době vysokou úroveň, jak dorosteneckých soutěží, tak i družstva MOL ligy.
Udržet takový klub v chodu je někdy velká dřina, aktuální situace Covid-19 tomu moc nepomáhá, je to velký zásah do chodu klubu? Co si myslíte o výpadku dětí z tréninku?
Udržet v provozu klub v dnešní době je dost problematické, protože jednou peníze jsou, potom zase chybějí. Nic se nedá pořádně naplánovat a v principu žijeme v neustálém stresu. Covid pravděpodobně zničí práci mnoha mládežnických trenérů, protože dle mého odhadu minimálně 30% dětí přestane sportovat. To se bude týkat asi všech kolektivních sportů.
Co říkáte na aktuální A-tým klubu, jak vidíte letošní sezónu, věříte týmu, že zabojuje o medaile?
Co se týká dnešního družstva žen, jsem přesvědčený, že má na medailové pozice a jen ukončení sezony v loňském roku nás asi obralo o medaili.
Většina lidí vás zná hlavně jako organizačního pracovníka na Zoře, co děláte rád mimo házenou?
Protože jsem již v důchodu a mám-li trochu volna dělím čas pro vnoučata, zahradu, činnost v klubu důchodců a pomoc v naší obci při akcích. Samozřejmě v této době je vše omezené.
Dokážete vyjmenovat pár důležitých jmen, které mají hlavní zásluhy na dlouholeté historii klubu, které jste mohl potkat?
Toto je velmi těžká otázka, ale nechtěl bych na nějaké jméno zapomenout. Přesto jedno jméno bylo pro klub rozhodující, a které se nebojím vzpomenout je pan Vitězslav Hejtmánek, který stál vždy u zlomových záležitostí klubu.
Já děkuji všem, kteří mi gratulovali k dožití mých sedmdesátin i když takový zájem o moji osobu mně uvádí do rozpaků. Ale já to nějak přežiji. Ještě jednou děkuji.
My mockrát děkujeme za čas věnovaný našemu rozhovoru a skvělou dlouholetou práci pro náš klub a ještě jednou přejeme vše nejlepší!