Je to již týden co skončil letošní ročník Mol ligy a naše družstvo se umístilo na nepopulárním čtvrtém místě. I tak je důležité si uvědomit, že čtvrtá pozice v ČR je určitě stále velmi pozitivním výsledkem. Celý tým chtěl zopakovat úspěch z minulého roku a obhájit bronzovou medaili. Bohužel v boji o třetí místo bylo lepší Veselí n.M., po celém týdnu, kdy se v hráčkách pralo ještě stále spoustu emocí se ohlédneme za posledními zápasy netradičně pohledem hráček. Za celý A-tým hodnotila tuto část soutěže kapitánka Kateřina Růžičková a pravá spojka Tereza Kubáčková.
Sezóna je opět u konce. 19.5. jsme odehrály poslední zápas sezóny 2017/18. Na začátku jsme si stanovily dílčí cíle, které se nám dařilo plnit. Jedním z nich byl určitě postup do play-off. Celkově letošní ročník Mol ligy nabídl vyrovnané zápasy všech účastníků, a i spoustu překvapivých výsledků, u kterých jsme nechyběly ani my. Historická výhra na půdě Šaľy, domácí výhra nad Michalovcemi a spoustu dalších vyrovnaných zápasů. V semifinále jsme nejdříve narazily na obhájce titulu Baník Most, kdy jsme sice oba zápasy prohrály, ale určitě se nemáme za co stydět a Mostu jsme postup do finále nedaly zadarmo. V boji o třetí místo nás čekalo letos velmi dobře hrající družstvo Veselí n.M. První zápas na domácí palubovce jsme i přes překážky zvládly a k soupeři jsme odjížděly s vedení 1:0. Ve Veselí se nám však zápasy vyhrát nepodařilo, i když jsme bojovaly až do samého konce. Ze zisku medailí se tak radoval soupeř. Play-off je úplně jiná soutěž a je potřeba mít trochu toho štěstíčka, dobře načasovanou formu a občas třeba i výhodu domácího prostředí. Letos to bohužel vyšlo našemu soupeři, ale příští rok může být zase všechno jinak. Pro nás mělo play-off velký náboj a atmosféru hlavně díky našim fanouškům, kteří se nám snažili vytvořit ve Veselí právě již zmíněné domácí prostředí. Fandili nám, i když se prohrávalo a za to jim patří velké díky. Celý náš tým si toho neskutečně váží. I když nás velmi mrzí, že jsme je nemohly odměnit medailemi pro náš klub, ale do zápasů jsme daly všechno co bylo v našich silách. Tohle vše je sport, je krásné slavit výhry a medaile a je smutné kousat prohry. Důležité je stále spolu držet jako tým, ponaučit se z chyb a jít do nové sezóny opět s velkým odhodláním. Uvedla kapitánka Kateřina Růžičková.
Také pro Terezu Kubáčkovou bylo letošní play-off zase něčím jedinečné. Semifinále proti Mostu bylo pryč a mně se hlavou honily myšlenky, že se opakuje loňský rok. Také jsme vypadly s Mostem, abychom následně bojovaly o bronz. Letos bylo našim soupeřem již zmiňované Veselí. Věděly jsme, že nás nečeká nic lehkého, jelikož jejich spojková řada je opravdu silná. Také hned první utkání, které jsme hrály doma, to ukázalo. Během prvního poločasu jsme nechaly Veselí odskočit na několik branek. Naštěstí jsme si v šatně řekly co a jak, máme před sebou přece posledních 30 minut na domácím hřišti!! V druhém poločase nastoupilo snad jiné družstvo. Postupně jsme stahovaly náskok Veselí, až se nám podařilo vyhrát. Nesmím zapomenout na fantastické diváky, kteří nás v tomto zápase hnali dopředu. Fandili, ať už jsme byly v útoku nebo v obraně. Přiznám se, že i mě samotnou to dostalo. Po závěrečné siréně jsme si já osobně hrozně oddechla. Zápas to byl náročný, jak fyzicky, tak psychicky, ale při pohledu na tleskající tribunu, která tím zápasem doslova žila s námi, jsem byla hrdá na náš tým, že jsme ten zápas otočily a udělaly radost fanouškům. Stav série nám sice dával menší výhodu, ale Veselská hala je známá svým bouřlivým prostředím. Páteční zápas to hned potvrdil. Veselí od začátku udávalo tempo a brzy získalo náskok. Druhý poločas už si pohlídali a bohužel pro nás, vyhrál tým soupeře jasným rozdílem. Jediné v čem jsme se v pátek vyrovnali Veselí byli naši fanoušci. Přijel za námi z Olomouce celý autobus a já bych jim touto cestou chtěla moc poděkovat, že si našli čas a přijeli. Byli naprosto skvělí a povzbuzovali nás celý zápas, i když se prohrávalo. V sobotu jsme odjížděly s tím, že musíme bezpodmínečně vyhrát, jinak si bronzové medaile na krk pověsí soupeř. Zápas to byl naprosto odlišný. Oba týmy se přetahovaly o každý gól. Naši fanoušci, kteří jeli opět s námi, nás povzbuzovali a hnali za každým gólem. Bylo 20 sekund do konce, zrovna jsem proměnila trhák na 24:22, podívala jsem se na světelnou tabuli a věděla, že medaile jsou pryč. Smutek, zklamání, to všechno se ve mně pralo dohromady. Po závěrečném hvizdu jsem nechtěla brečet, ale když jsem viděla naše malé fanynky z řad žaček našeho klubu, jak jsou smutné a prožívají to celé s námi, neubránila jsem se pár slzám. Medaili jsme chtěly všechny, ale to chtělo i Veselí. Jeden tým je vždycky šťastnější, nám nezbývá než soupeři pogratulovat. Na druhou stranu, alespoň máme motivaci do další sezóny. Letošní sezóna byla jinak skvělá, chyběl kousek k bronzu, ale myslím si, že se nemáme za co stydět. Děkuji ještě jednou všem fanouškům ať už z řad rodiny, kamarádů nebo právě dětí co nás povzbuzovali celou sezónu. Hrát před takovou kulisou jako ve Veselí bylo skvělé. V tento okamžik si člověk uvědomí, že to vlastně nehraje jen kvůli sobě, ale i kvůli lidem, kteří mu věří a fandí.
Za celý klub děkujeme všem hráčkám a celému týmu za odvedené výsledky. Stejně jako hráčky si také vážíme podpory fanoušků, která byla tento rok, hlavně pak v závěru sezóny neskutečná. Jak už zmínily holky, medaili chtěly oba týmy, bohužel náš tým letos nedosáhl na jeden z hlavních cílů, který si kladl na začátku sezóny, určitě se však s prohrou vyrovnává lépe, když za vámi stojí spoustu lidí, kteří v tento tým stále věří a jejich výkon pro ně nebyl zklamáním a nenechali naše děvčata ve Veselské burácející hale na holičkách. Ukázali jsme, že jsme i v takových situacích jeden klub, jeden tým.
