HC Zlín – DHK ZORA Olomouc 26:17 (12: 6)
Průběh utkání: 0:1 3:1, 3:3, 6:3, 7:5, 11:5, 12:6 – 14:6, 15:9, 16:12, 20:13, 24:16, 26:16, 26:17.
Rozhodčí: Jaroň, Vala 74 diváků 7 m hody: 3/1 – 4/2 vyloučení: 3 – 4. Diskvalifikace Johana Gazdíková (Olomouc) za třetí vyloučení
Sestavy a branky:
HC Zlín: Vařechová, Devátá – Herbočková 5, Pavelková, Ševčíková 3/1, Polomíková 5, K. Rozumová 1, Zahradníčková 1, Fiurášková 4, Hubová 3, Jenáčková 1, Plachá 3, Gajdošíková, V. Rozumová.
Trenérka Mgr. Lenka ČERNÁ
DHK ZORA Olomouc: Polášková Hašlarová, Švábová – Gazdíková, Pšenicová 1, Veselá 1, Protivánková 2. Roupcová 3/2, Glogarová 1, Juřičková 1, Konvičná, Dobrovská 5, Rožková 3.
Trenér: Mgr. Lubomír KREJČÍŘ
Druhé vysoké porážce během posledních dvou týdnů musely čelit starší dorostenky Zory Olomouc. Nejen že se obě utkání, jak v Ivančících, tak i ve Zlíně příliš nelišily brankovým rozdílem, ale především prvotními příčinami, které ale sahají bohužel až do ne příliš daleké minulosti. Oba kluby, se kterými naše starší dorostenky v uvedených utkáních hrály a podlehly jim, mají mnoho věcí dosti podobných, obě družstva, která proti našim holkám nastoupila mají hodně společného. Zejména výběr a výchova talentů v dlouhodobém horizontu se odvíjela systematicky, ve školách, pod vedením trenérů, kteří byli mnohdy také učiteli a hodně se na výchově podíleli. Vzpomeňme v této souvislosti zejména na Martu Slavíkovou, které prošla rukama řada generací děvčat, které svou aktivitu spojily s osudem házené ve Zlíně. Po prvních začátcích pokračovaly výběry a každodenní obětavá práce dalších trenérů, bývalých hráček, rodičů a dalších dobrovolníků. Šíře záběru byla opravdu veliká, zlínská „mašina“ produkovala a stále produkuje ročně desítky talentů, z nichž se vychovávají házenkářky, které se prosazují už nejen ve zlínských týmech, ale i především mládežnických reprezentacích.. Trochu odlišná byla a je jistě práce v Ivančicích. Samozřejmě model praktikovaný ve Zlíně a šíře záběru a počty děvčat, které se do něj zapojilo nelze srovnávat s počty a způsobem výchovy v daleko skromnějších podmínkách menšího klubu. V Ivančicích se podařilo zorganizovat a vychovat zatím jednu generaci děvčat převážně ročníku 2000 – 2002, které se společně několik sezon od nejmenších až po dospělé připravují, hrají spolu v jednom kolektivu, zúčastňovaly se řady turnajů, zápasů a jejich práce a píle přinesla už ovoce v několika medailových a mistrovských umístěních. Podobné případy známe v současnosti i v dalších klubech, na příklad v Plzni, Jindř. Hradci a dalších místech. Podobný příklad můžeme najít i v našem klubu před několika málo roky, kdy se sešla generace, nebo alespoň kolektiv mimořádně kvalitních a talentovaných děvčat, z nichž se pod kvalitním vedením podařilo vychovat několik ročníků hráček, které se prosadily i do nejvyšších soutěží žen a reprezentací.
Dost obtížně se dá takovým družstvům a klubům rovnocenně konkurovat. Nechtěl bych blíže zkoumat a hodnotit výběr a výchovu děvčat v některých dalších klubech, ale asi se někde v systému vyskytuje chyba. Jak jinak si třeba vysvětlit současnost na příkladu na našem družstvu starších dorostenek, kde jsou tři děvčata, odchovankyně Litovle, pět je odchováno v Lesaně Zubří a jen sedm je odchovankyň našeho klubu. Tato skutečnost sebou nese na příklad i problém společné přípravy, která je tím značně ztížena.
Pod dojmem výše uvedeného je třeba posuzovat i výsledek sobotního utkání ve Zlíně a to jak v porovnání herní vyzrálosti a zkušeností obou týmů. K tomu jen krátké porovnání. V našem družstvu byla v sobotu jediná hráčka (Polášková) z interligového kádru Zory, 11 hráček starších dorostenek a jedna z družstva mladších dorostenek (Roupcová). V družstvu Zlína nastoupily 4 hráčky MOL ligy žen (Herbočková, Hubová, Ševčíková, Polomíková), dvě z družstva 1. ligy žen (Pavelková, Fiurášková) a 8 „čistokrevných“ starších dorostenek, navíc šestice hráček hrajících v družstvech žen byla v sobotním zápase autorkami dvaceti branek, což také o něčem vypovídá.
Naše děvčata je třeba hodnotit kladně zejména za bojovnost a nasazení, které v utkání proti vyspělému soupeři předvedly. Vysokou míru bojovnosti, kreativity a herní kvality prokázaly zejména obě spojky Rožková a Dobrovská, v obraně se nejvíc dařilo Protivánkové a Gazdíkové, naopak se neprosadila křídla. Velkým příslibem do budoucnosti se ukázala být mladá Roupcová, které se sice nedařilo tak jako obvykle v zakončení, ukázala však nebojácnost a dobrou práci v obranné fázi. Brankařka Polášková měla ztíženou pozici v tom, že 19 z obdržených branek padlo z hranice brankoviště. V družstvu domácích se nejvíc dařilo těm nejzkušenějším, Herbočkové, Hubové, Polomíkové a Fiuráškové.
Autor textu: Václav Dobeš
Foto: archiv DHK ZORA OLOMOUC