Hanačky to dokázaly, vezou domů bronzové medaile

Házená Kynžvart – DHK ZORA Olomouc 26:25 (12:13)

Průběh utkání: 1:0, 1:1, 3:3, 5.5, 6.7, 8:7, 8:9, 10:10,  12:12, 12:13  – 12:14, 14:14, 16:15, 16:18, 19:19, 21:21, 23:23, 25:23, 25:24, 26:24, 26:25.

Rozhodčí:  Friedel, Kučerka        Diváků:  200         7 m hody: 3/2 – 3/2            Vyloučení: 2 – 6

Sestavy a branky:

Házená KYNŽVART – Novotná, Srpová –  Königová 5, Tesařová 2, Dvořáková 8/2  Rampová, Michalcová, Patrnčiaková 2, Bezruková,  Dresslerová 3, Jovičevič 1, Švihnosová 1,  Božovič 4, Rudincová, Vysloužlová, Hejkalová.

Trenér: Peter SABADKA

DHK ZORA Olomouc: Haládíková, Polášková – Závišková 5, Kapsová 4, Jansová 3/2, Sovová, Kašpárková 5,  Přikrylovová 1, Roupcová, Machačová,  T. Fryčáková 3, Možíšová, Hejlová, Kuxová 4, Kubálková, Kubáčková.

Trenér: Libor MALÍNEK

                Hanačky se vydaly do západních Čech s předstihem už v pátek v odpoledních hodinách, aby si zažily předzápasovou atmosféru a připravily se v místě dějiště v lázeňském městě Kynžvartu. Z dlouhodobé historie zjistíme že naše děvčata získala v dvacetileté historii společné česko-slovesné soutěže WHIL a později MOL ligy medailová umístění jen v sedmi ročnících, po dvou mistrovských titulech v letech 2002/03 a 2003/4 a třetím titulu v ročníku 2007/08 jsme získali už jen  čtyři bronzové medaile v ročnících 2005/6, 2006/7, 2009/10 a 2016/17. Poslední cenný kov si tedy naše družstvo vybojovalo v ročníku 2016/17, tedy před dlouhými pěti lety (v roč. 2017/18 skončilo třetí Veselí, 2018/19 Sokol Poruba, 2019/20 bez vítěze „COVID“, 2020/21 Sokol  Poruba). O to je letošní bronz cennější, byl totiž „uloupen“  nováčkovi soutěže Kynžvartu, který skončil  v dlouhodobé soutěži na čtvrtém místě jako druhý nejúspěšnější český tým a když už neuspěl v semifinále s plzeňským rivalem DHC  Plzeň o postup  do finále proti Mostu, chtěl si schladit  žáhu alespoň  bronzovou útěchou  a tu jim  „vyfoukly“ zase Hanačky.  Ty se tedy mohou zaslouženě radovat ze zisku cenného kovu a věřme, že si to zcela jistě moc a moc  užily.

               Sobotní finálová „bronzová“ odveta v zaplněné kynžvartské hale byla po celou hrací dobu vzácně vyrovnaná  jen několikrát v průběhu utkání  se jeden, nebo druhý ze soupeřů utrhl ze zavedeného formátu o nejvýše dvou branek, jinak se ponejvíce hrálo nerozhodně, nebo  s jednobrankovým rozdílem. I proto také bylo jen velmi obtížné stanovit, který z obou  soupeřů v ten  který časový úsek byl aktivnější a kdo vlastně určoval tempo hry. Vzhledem k výše řečenému to ani nebylo důležité snad jen domácí celek mohl být částečně frustrován z toho, že se mu vůbec nedaří smazat manko, které si sebou přinesl ze zápasu v Olomouci. Vždyť  i tam se domácí družstvo už v průběhu prvního poločasu několikrát  dostávalo opakovaně až do pětibrankového vedení a pět minut  před skončením prvního zápasů dokonce vedly domácí rozdílem šestibrankovým a to mohl být už po prvním zápase pro domácí celkem luxusní náskok. Osud tomu však chtěl, aby se z odvetného duelu v Kynžvartu stal  dramatický horor se vším všudy. Je třeba vzdát velký hold  celému našemu kolektivu, že zachoval  klid a dovedl utkání v poklidu až do posledních minut, kdy ještě zkoušel i za podpory fantastických diváků zlomit odpor úspěšně se brancích Hanaček. Je velmi obtížné vyzdvihovat z našeho týmu někoho více a někoho méně. Všichni bojovali ze všech sil, ti co bojovali přímo na hřišti, ale i ty které seděly na střídačce a zapojovaly se do děni na hřišti svými hlasivkami. Byly jste holt holky vždy v pravý čas hodě hodně slyšet. A i  za to vám velký dík.

Autor textu: Václav Dobeš

 

Házenkářky Olomouce se radují z interligového bronzu. 

                 Olomouce do Kynžvartu je to něco málo přes 450 kilometrů. Přesto se však trenér olomouckých házenkářek Libor Malínek na zpáteční cestu tuze těšil. „Poprvé kvituji, že pojedeme tak dlouho. Protože cesta to bude veselá!“ smál se v sobotu krátce po večerní půl sedmé.  Jeho svěřenkyně sice na západě Čech v odvetném souboji o bronz prohrály 25:26, ale protože v úvodním duelu doma přehrály Kynžvart 24:20, získaly v MOL lize bronzové medaile. „Vypukla ohromná radost. Medaili jsme si zasloužili už i minulý rok. Nakonec to uteklo jak voda a já jsem rád, že to letos klaplo alespoň na bronz,“ povídal Malínek.  Po dvou bramborových neúspěších v letech 2018 a 2021 to Zoře napotřetí vyšlo a Hanačky vybojovaly první placku po pěti letech. „Je to zase úspěch olomoucké házené. Konečně to přišlo. Znamená to velkou radost a zadostiučinění pro klub za veškerou práci, kterou odvádí,“ pokračoval kouč.
                 Zora se v sobotním zápase poprvé dostala do vedení až ve 23. minutě, když se ze spojky po přihrávce Valentiny Kapsové prosadila Natálie Kuxová. „Pak to byl zápas nahoru dolů, ale většinu času jsme vedli. Měli jsme tam vidinu čtyřgólového náskoku, ale to v házené nic neznamená,“ popisoval Malínek. „Na holky jsem pořád apeloval, aby náskok nevnímaly.“  Kynžvart ovšem deset minut před koncem zahájil stíhací jízdu a v 55. dokonce vedl o dvě branky. V součtu stále zaostával. „Už jsme byli blízko, takže holky mohla svázat nějaká vidina vítězství. Ale nakonec ten závěr zvládly skvěle a dotáhly to,“ usmíval se Malínek, který měl devadesát vteřin před závěrečným hvizdem jasno: budeme bronzoví.  „To už bylo jasné, že Kynžvart náskok nedožene. Na lavičce i u hráček nastala obrovská úleva i euforie. A oslavy pokračovaly i cestou domů,“ culil se třiapadesátiletý trenér. A byť měly Olomoučanky s Kynžvartem po základní části bilanci 0:2, v nejdůležitější moment sezony to klaplo.   „Měli jsme z toho trošku obavy. Ale naše herní forma šla před koncem základní části nahoru, čehož jsme si byli vědomi. První zápas jsme soupeřky přehráli, i když jsme měli vyhrát větším rozdílem. Kynžvart je dobrý soupeř, ale hratelný, což se potvrdilo,“ pravil Malínek. „Holky si medaili zasloužily, bylo vidět, jak si za ní šly.“  A příští rok útok na první finále od roku 2009? „To nevím. Ale určitě můžu říct, že nastanou změny. Některé hráčky odejdou. Uvidíme, jak se poskládá sestava,“ uzavírá.
Autoři: MF DNES, Václav Havlíček