Odehráli jsme devět utkání s bilancí jedna výhra a osm proher. Důvody této nelichotivé bilance jsou následující. Přechod do útoku je opravdu přechod, spíš se do útoku doslova a do písmene doplazíme zatímco soupeřky si na obraně začínají nudou okusovat nehty. Přihráváme si na kolena, paty, nebo hážeme míč rovnou do autu, pokud jde do rukou, tak si míč musíme srazit na zem a pak jej asi čtvrt hodiny dostáváme pod kontrolu. O přihrávce do pohybu si můžeme nechat zdát. Hráčky sveřepě nabíhají do bránící soupeřky před kterou si klepnou, čímž ztratí nad míčem kontrolu a soupeřka jim míč pohodlně vypíchne, nebo ji přeruší. Při střelbě naprosto perfektně trefujeme stojící brankářku, která tak nemusí dělat žádný zákrok.
Na obraně, přesnější popis je, když má soupeř míč, se díváme, jak hráčky pohodlně nabíhají a když jsou na naší úrovni nebo za naší hráčkou, tak faulujeme na dvě minuty, v lepším případě se divíme, co se to vlastně stalo, že jsme dostali branku. Hráčky Plzně, Slavie, čili týmů se kterými bychom se měli poměřovat, hrají ve srovnání s námi házenou ne z jiné planety, ale z jiného vesmíru.
A teď pozitiva……..
Je mi jasné, že za výsledky a výkon je zodpovědný trenér, tak uvidíme, co se stane.
J. Hlačík